18. 1. 2017

S dopravní infrastrukturou se potkává každý z nás den co den. Klíčová je její provázanost. Cyklostezky, pěší trasy, parkovací systém a systém veřejné dopravy na sebe musí maximálně navazovat, vysvětluje v rozhovoru bývalý krajský zastupitel, architekt a politik Strany zelených v Olomouckém kraji Jiří Roubík.

 

Už nějakou dobu jste známý jako neúnavný bojovník za zachování železničních tratí. Můžete nám vysvětlit, co vás k tomu vede? Vždyť vlaky do některých vzdálených obcí někdy zejí prázdnotou.

Ano, likvidace železniční trati totiž většinou začíná zavedením jízdního řádu, který neodpovídá potřebám cestujících, a tak vede ke snížení jejich počtu.

Takže nesouhlasíte ani s tím, že autobusy zvládnou lidi přepravit lépe, rychleji a že je zavezou do centra obce?

To se nedá takto zjednodušit, mohou být samozřejmě případy, kde to může takto platit. Ale podívejte se, cestující z Jesenicka jezdí kvůli rekonstrukci tratě už druhou sezónu výlukovými autobusy až do Zábřehu. Obávám se, že zastánci tvrzení, že „v autobusech je lépe“, nikdy podobným výlukovým autobusem necestovali. Byla by to pro ně zkušenost k nezaplacení.

Naposledy se u nás v kraji rušily tratě v roce 2012. Od té doby se situace zlepšila, je to tak?

Postupné zkracování železniční sítě není žádným náhodným ani nárazovým jevem, jde o dlouhodobý proces, za kterým stojí zájmy určitých skupin. Letos měl takový osud potkat železniční trať Petrov nad Desnou-Sobotín. I díky naší iniciativě ale nabraly události jiný směr. Petici za zachování tratě podepsalo během čtyř dnů šest stovek lidí. Místo konce vlaků tak do Sobotína přišla dobrá zpráva, že díky kompromisní dohodě mezi obcemi a Krajem budou vlaky jezdit i nadále.

Železniční síť je u nás, aspoň zatím tedy, jedna z nejhustších na světě. Všude se ale vlakem stejně nedostanete.

Je jasné, že není možné natáhnout koleje do všech obcí. Proto by mělo být každé nádraží do určité míry přestupním terminálem. Cyklostezky, pěší trasy, parkovací systém a systém veřejné dopravy – vlakové, autobusové – nesmí existovat „nezávisle“ na sobě, ale musí na sebe maximálně navazovat a doplňovat se. Z tohoto pohledu je omezení nebo dokonce zrušení provozu na každém kousku železnice ztrátou pro funkčnost celého systému. Zlepšení provázanosti pak může vést k většímu vytížení železnice a tím návazně třeba i ke zlepšení kvality ovzduší v některých obcích.

Jak vidíte coby krajský zastupitel roli Krajského úřadu?

Organizace dopravy v kraji je jednou z nejdůležitějších agend krajské samosprávy. Systém musí stát na udržitelných formách dopravy, odlehčujících přetíženou silniční síť, zvyšujících rychlost, plynulost a bezpečnost. Funkční integrovaný systém je jako strom, který trvale umožňuje proudění lidí a zboží mezi centrem a regiony, přičemž páteří tohoto systému je železniční trať. Kraj si nevede špatně, ale stále je co zlepšovat. K obsluze železniční sítě ve stávajícím rozsahu lze po dohodě se samosprávami obnovit dopravu tam, kde byla v uplynulých letech neuváženě redukována. Kraj může také podpořit konkurenční prostředí na železnici, může usilovat o zlepšení vozového parku, je toho mnoho.

A co silniční doprava?

Rezervy vidím v koordinaci dopravních staveb v kraji mezi všemi investory, mělo by se zabránit souběhu klíčových dopravních staveb a ochromení dopravy, zvláště v nejvytíženějších obdobích roku. Rekonstrukce silnic II. a III. třídy v majetku Olomouckého kraje by měla být zajištěna posílením a právním zajištěním systémového financování Státním fondem dopravní infrastruktury. Zlepšit se dá také údržba komunikací. A novou velkou výzvou je rozvoj elektromobilů a hybridních vozidel.

Pan prezident, jak se zdá, chce vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe. Bude to také přínos pro dopravu v našem kraji?

Domnívám se, že prezidenta vedou k prosazování této stavby jiné důvody než prospět dopravě a místním obyvatelům. Z dopravního hlediska je to zbytečný projekt. Blokace pozemků pro stavbu kanálu už dlouhé roky brání rozvoji některých oblastí kraje a nejlepší by bylo ji úplně zrušit. Pokud chce pan prezident pomník, jsou i levnější možnosti než ekologicky škodlivý a logisticky nesmyslný kanál. Jezdí často do krajů a obcí, tak doufám, že i tento svůj bude v Olomouckém kraji probírat, že to nebude „o nás bez nás“. Ale abychom se zastali lodní dopravy – i ona má samozřejmě své nezastupitelné místo. V současné době by dávala smysl například studie proveditelnosti prodloužení Baťova kanálu na území našeho kraje.

Před čtyřmi roky jste s Marianem Jurečkou dali dohromady projekt Koalice pro Olomoucký kraj, kterému zpočátku málokdo věřil. Jak to hodnotíte po čtyřech letech?

Mám velkou radost, že se podařilo spojit dvě pozitivní síly a že výsledky voleb i celá čtyřletá spolupráce ukázaly, že to je správná cesta. Toho, co nás spojuje, je mnohem víc než toho, v čem jsme odlišní. Můžeme být v různých stranách a mít na tu či onu věc trochu jiný pohled, ale žijeme ve stejné zemi a o její budoucnosti a budoucnosti našich dětí máme v podstatě stejné představy.

Nejnovější články