Hana Vacková: Labyrint státních maturit

Podle posledních zpráv se proti výsledku hodnocení své písemné práce v českém jazyce odvolalo 800 maturantů! Je to hodně nebo málo? Co mohlo být důvodem, že se neodvolalo více studentů?

Domnívám se, že studentů nespokojených s hodnocením bylo mnohem víc, ale nechtěli se odvolávat, protože

– maturitu mají a vysoké škole je celkem jedno, jak. Zvláště, když jde o takovou známku, jako je dvojka.

– někteří z nich ještě neměli maturitní vysvědčení v ruce a dostali by ho až po odvolání. Oni ho ale potřebují u přijímacích zkoušek.

– se obávali, že by jim známku ještě zhoršili.

– dostat se k vlastní slohové práci nebylo jednoduché, i když podle paragrafu § 38 správního řádu na to mají nárok. Školy mají povinnost studentům na požádání pořídit kopii – nestačí, když jim umožní písemnou práci pouze ofotit.

– ohodnocení nerozumějí ani oni, ani jejich rodiče. Vysvětlení bodování provázejí klišé z tabulky určené k opravování. Např. slovní zásoba je vzhledem ke zvolenému zadání postačující, ale nikoli potřebně pestrá a bohatá. Nedostatky ve volbě slov a slovních spojení se v textu vyskytují místy.

– se velmi obtížně dostávali k podmínkám odvolání. Lhůty hodnotitelů byly neúměrně dlouhé, studenti dostávali výsledky těsně před maturitní zkouškou, zatímco loni měli učitelé na opravování slohů na školách pouhý týden.

„Paní učitelko, vždyť to je jedno, stejně nic nezmůžu.“

 

Jaké analogie Vám vycházejí, vzhledem k nadcházejícím supervolebním rokům?

Vždyť je to jedno, stejně nic nezměníme…