Od uzavření českých škol uplynuly tři týdny. Učitelka a spolupředsedkyně Zelených v Olomouckém kraji Hana Vacková popisuje, co učitelům a studentům přináší e-learningová výuka. Zdůrazňuje, že nic nenahradí osobní kontakt a situaci ve třídách.
Uvědomila jsem si v současné situaci, že jsem interaktivní učitel. To je ale poznání! Jako interaktivec teď hodně trpím, protože jsem založená šít vyučovací hodiny na míru, na principu akce a reakce. Nápady, kterých mám spousty, jsou v této situaci neuskutečnitelné.
Točí se mi hlava ze spousty dokonalých učitelských sebemarketingů, které nejsou ničím jiným, než frontální výukou. Všichni vysílají, youtubují. A mnozí jen proto, abychom my učitelé dokázali, že nejsme tupé nevzdělané ovčí stádo.
Myslím, že se učitelům docela daří být jakkoliv v kontaktu s dětmi, přestože tyhle závody znamenají řečeno jedním nejmenovaným básníkem, že kdo chvíli stál, stojí opodál.
Jako metodička prevence jsem poznala, že moc málo víme o tom, v jakých podmínkách naši žáci žijí, jaké mají úzkosti, že se třeba bojí o své rodiče, lékaře, zdravotní sestry, policisty a hasiče a bůhvíkoho ještě…
A taky přemýšlím o tom, co by bylo, kdybych ve většině tříd neměla vybudovanou důvěru. Na sdělení svých myšlenek použiju svou oblíbenou metodu kritického myšlení: I.N.S.E.R.T..
Kdo ví, ten ví, laik pochopí snadno.
Třídění myšlenek či vyučovací látky spočívá v položení tří jednoduchých otázek:
1) Co vím: že nic nenahradí osobní kontakt a unikátní situaci v jednotlivých třídách, že sebemarketing některých učitelů jde až za hranice lidských možností, že k učitelské práci je potřeba trpělivost, která růže přináší, že byť jsem uživatel počítače a přestože jsem se nenarodila s klávesnicí a mobilem, docela zvládám; že všechno, co kvantifikuje a byrokratizuje, je na nic; že všichni v této zemi jsou odborníky na vzdělání…
2) Co je nové: celá situace, komunikace přes Microsoft, že se musíme rychle během čtrnácti dní zaučit na elektronickou komunikaci z komunikace osobní, že mi poprvé za patnáct let někdo popřál ke Dni učitelů, že mi do mailů píšou milá paní učitelko, že někteří odpovídají hned a ptají se mě na mé zdraví a zdraví mé rodiny, že mi píšou, že si mě váží; že se fráze Na zdraví stala autentickou…
3) Co bych chtěla vědět: žáci, mnohdy uondaní dlouhým rozvrhem odpovídají – nechci nic vědět. I když v dobrých podmínkách kladou velmi zajímavé otázky. V podobné situaci jsem já, možná v tuto chvíli ani nechci vědět, jak na tom budeme za čtrnáct dní, žiju radši s týdenním výhledem a týdenním zadáváním práce…
A hodně denně myslím na pracovníky v první linii a říkám, co jsem říkala vždycky, že každá poctivě vykonaná práce je užitečná pro celek.
Zkrátka a dobře požadavek i v dnešní době zní: „Nebát se a nekrást!“
Hana Vacková
učitelka Gymnázia Hejčín v Olomouci a spolupředsedkyně Zelených v Olomouckém kraji