Jiří Roubík: „Nemáme peníze!“

To je obvyklá výmluva, na které ztroskotal už nejeden dobrý úmysl. Zvláště v dnešní době se s takovým argumentem setkáváme stále častěji na všech úrovních od obecních samospráv přes státní správu až po firmy, které stát vlastní.

Ve skutečnosti ale peníze jsou. Každý, kdo hospodaří s nějakými prostředky, se rozhoduje, kam je vloží. Může tak volit mezi obecně prospěšným záměrem s veřejnou podporou a kontrolou, a neprůhlednou investicí s pochybným zadáním, plněním i výsledkem. Nedávno jsem se setkal s obyvateli Vidnavy a Velké Kraše, postiženými zrušením čtyř kilometrů dlouhé železniční tratě, která je denně vozila za prací, úřady, nákupy, kulturou, přáteli i lékaři.

Ministerstvo dopravy tak na oltář vyrovnaného státního rozpočtu položilo nedobrovolnou oběť lidí nejodlehlejšího koutu Olomouckého kraje a marně předstírá, že význam tohoto kroku na zmenšení stomiliardového deficitu státního rozpočtu bude větší, než jednotka ležící dvě nuly za desetinnou čárkou.

A zatímco se tak někdo může těšit, že si likvidací trati přijde na peníze mnohonásobně převyšující náklady na její údržbu a provoz za řadu let, Správa železniční dopravní cesty dál rozmařile vyhazuje za předražené zakázky a služby. Místním lidem tak zůstávají jen obavy, že další odepsanou lokálkou bude trať z Lipové do Javorníka, a že se jejich už tak velmi obtížné životní podmínky ještě zhorší.

Nevěřte politikům, když vám tvrdí, že na něco nejsou peníze. Třebaže se úspory staly módou a takový argument, proč na něčem šetřit, se může zdát moudrý, ve skutečnosti pravý obsah sdělení zní jinak: „Toto není priorita a naše zájmy leží jinde“. O tom, jaké sledují cíle, se však můžeme jen dohadovat. Jisté je, že k veřejnému prospěchu mají daleko.