29. 3. 2016

Když jsem jako malý kluk pokukoval po stěnách zdravotního střediska, kam jsem chodil se školou na pravidelné lékařské prohlídky, nemohl jsem přehlédnout tabulku poučující, že ticho léčí.

Podobnou zkušenost mají patrně i poslanci našeho parlamentu. Jak jinak si vysvětlit novelizaci § 77 Zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, který od začátku letošního roku nutí každého stavebníka, aby předložil svůj záměr k posouzení z hlediska ochrany před hlukem příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Občana to téměř zahřeje u srdce, jak zákonodárci myslí na jeho zdraví. Nadšení ho ovšem přejde, když se doví, že musí doložit akustické měření, a o radost ho definitivně připraví faktura za hlukovou studii.

Vůbec nezáleží na tom, že staví v proluce mezi dvěma staršími domy, že dodržuje územní plán, že sousedova hluková studie přinesla pozitivní výsledek, nebo na pozemku hluk není, anebo že mu hluk prostě nevadí. Záleží jen na rozhodnutí úředníka hygienické stanice, zda nebohý stavebník vytáhne nebo nevytáhne až 20 tisíc navíc ze své kapsy.

Poslední kapkou poháru hořkosti namíchaného poslanci je konec paragrafu 77, z něhož se dovídáme, že důvodem novelizace není ochrana občana před hlukem, ale ochrana původců hluku před občanem. V rámci zákonodárné iniciativy Kraje se dá změnit i takový zákon. Záleží jen na zastupitelích.

Nejnovější články

<!-- document.write('TOPlist'); //-->TOPlist