4. 4. 2018

Náš člen Radim Zámec upozorňuje na špatný stav a zanedbanou údržbu vodovodů a kanalizací v Olomouci. Zamýšlí se nad příčinami problému a varuje: pokud nezastavíme současnou nezodpovědnou politiku už dnes, za pár let budeme platit za vodu hodně přes 100 korun. 

Za poslední měsíc média přinesla dvakrát zprávu o prasklém potrubí na olomouckém sídlišti Nová Ulice. Po jedné takové velké havárii 24. února dokonce zůstala velká část zde žijících občanů půl dne bez vody, nemluvě o vytopených autech. Během 20 minut se zcela vyprázdnil obří vodojem na ulici I. P. Pavlova. Jde o náhodu, či jsou tyto havárie předzvěstí ohlašující se krize olomouckého vodárenství?

Pravda, v době havárie mrzlo, nicméně v brzké budoucnosti kvůli zanedbané údržbě vodovodů a kanalizací mohou být podobné havárie velmi časté i v létě a cisterny na pitnou vodu se mohou stát běžným koloritem olomouckých rezidenčních zón, neboť ve městě najdeme místy trubky i z dob Rakouska-Uherska.

 

Město se kontraktem s Veolií připravilo o dotace

Současné i minulá vedení radnice totiž soustavně a vědomě zanedbávají obnovu těchto klíčových prvků městské infrastruktury. Přitom obvyklá odpověď: „nejsou peníze“ není namístě. Vodárenství je obor, který se dokáže financovat sám. Každý z nás totiž přispívá ve formě vodného a stočného nemalé peníze na obnovu vodovodů a kanalizací. V Olomouci ale tyto prostředky vybrané od občanů končí někde úplně jinde.

Již 18 let formou dividend končí část těchto peněz ve Francii na účtech nadnárodní firmy Veolia, jíž olomoučtí politikové pronajali olomoucké vodárenství. Zisk z této činnosti se tak nevrací zpět do vodárenství, a tyto peníze pak chybí na opravy.  Přitom nejde o zanedbatelné částky. Například v roce 2016 vydělala firma Moravská vodárenská (MOVO) ze skupiny Veolia, která působí také v Prostějově či Zlíně, více než 113 milionů korun a v tučných letech 2012 a 2013 činil její roční zisk dokonce kolem 150 milionů (vezmeme-li v potaz počet obyvatel, Olomouc se může podílet na zisku MOVO zhruba jednou čtvrtinou). V té době se dokonce veřejně v médiích probírala otázka přiměřenosti zisku nadnárodních společností spravujících městské vodárny. Přitom ceny vodného a stočného v období 2008-2016 v Olomouci jen stoupaly ze zhruba 53 Kč na asi 73 Kč za kubík, bez DPH. Ceny nepatrně klesly až v posledních dvou letech. Navíc tím, že vedení města přenechalo Veolii správu vodárenství, přišla Olomouc o možnost žádat o evropské dotace na obnovu vodovodů a kanalizací, čímž se podfinancování klíčové infrastruktury ještě prohloubilo.

Vodohospodářský majetek musíme získat zpět

Nicméně Veolia, potažmo MOVO, není jedinou příčinnou chátrání vodovodů a kanalizací. Olomoucká radnice získává na nájemném od Veolii více než 130 miliónů korun ročně. Podle platné legislativy a Koncepce vodního hospodářství města Olomouce, kterou schválilo zastupitelstvo, se musí tyto prostředky investovat bezezbytku do obnovy vodohospodářské infrastruktury. Tyto investice však existují jen na papíře. Vedení města investuje protiprávně jen velmi malou část získaných prostředků na obnovu vodovodů a kanalizací, např. loni to bylo jen okolo 70 milionů. Samotná Koncepce vodního hospodářství města Olomouce konstatuje, že v nejbližších letech bude město muset vynakládat na obnovu této infrastruktury výrazně více než zmíněných 130 milionů od Veolii. Kde na to město vezme za stávající situace, je otázkou, zvláště když jeho vedení bláhově vyhazuje peníze za nevýhodný pronájem Namira, za Aquapark, či Andrův stadión.

Z těchto důvodů Zelení odmítají další pokračování spolupráce mezi Olomoucí a MOVO a zasazují se o to, aby město získalo zpět do správy svůj vodohospodářský majetek, a mohlo tak čerpat evropské dotace na jeho obnovu. Voda je navíc příliš cenná, než aby se stala předmětem nadnárodního businessu. Zelení také navrhují, aby v příštích letech výrazně rostly investice do vodárenství. Pokud nezastavíme současnou nezodpovědnou politiku už dnes, za pár let budeme platit za vodu hodně přes 100 korun.

Radim Zámec      

Nejnovější články