Poslední dny druhé světové války jsou spojeny s rychlým postupem Rudé armády Nízkým Jeseníkem, Hornomoravským úvalem a po okraji Mohelnické brázdy. Od Rýmařova a podél severního úpatí Nízkého Jeseníku postupovala na západ 60. armáda (15.,106. a 107.střelecký sbor, 31. tank.sbor), jižní částí a proti proudu Moravy 38. armáda (28.střelecký sbor) a (100.?) rychlý tankový sbor 4. ukrajinského frontu.
Ještě 6.května se do Šumperka vrátil po bojovém nasazení ve Slezsku místní prapor Volkssturmu, 7.května se pod Šumperkem nacházely jednotky ustupující 40. tankového sboru (Panzerkorps) 17. armády vojenské skupiny Střed (Heeresgruppe Mitte). Ty ale dostaly v noci rozkaz k přesunu směr Lanškroun a jednotka Volkssturmu byla (údajně) rozpuštěna. Ve městě Šumperku zůstal do 8.května pěší prapor s děly a zřejmě i pozůstatky jiných německých jednotek, mj. i těch, které se předtím rozptýleně bránily v okolí města.
V úterý 8.května 1945 byli k městu vysláni dva důstojníci jako parlamentáři, němečtí obránci po nich ale začali střílet. Jednotky 15. a 28. střeleckého sboru a 100. tankové brigády zahájily od Dolních Studének a Sudkova útok na Šumperk. Na Brusnou se z jihu dostala i děla a ostřelovala německé pozice na okraji města.
Od Skřítku sestupovaly údolím Merty a Desné k Šumperku jednotky 106. střeleckého sboru, jižněji jednotky 107. střeleckého sboru. Jeho vojáci se zmocnili nad Libinou německého vojenského vlaku, s ním se dostali až za Frankštát (dnes Nový Malín) k letišti a s tankovou podporou zaútočili na město. Jednotky Wehrmachtu ustoupily jediným volným směrem, tj. na Bratrušov. Po patnácté hodině se na věžích kostela a radnice objevily bílé prapory. Jako první vstoupil do středu města 320. gardový střelecký pluk 129. gardové střelecké divize 107. sboru, velitel pluku plk. Fokin.
Po kapitulaci města se Sobotínem a Rapotínem probojoval odpoledne k Šumperku také 106. sbor.
Vojáky Rudé armády vítalo v Šumperku několik místních Čechů a několik německých antifašistů. Politické a bezpečnostní orgány tu nebyly – německé se ztratily a české se teprve tvořily. 9.května byla paklíčem otevřena radnice a ustaven oficielně šumperský a také okresní národní výbor.
Při bojích bylo poškozeno 19 budov, žádný průmyslový objekt.
V obsazeném městě vládl značný zmatek. Šumperk měl na konci války ca. 11 tisíc (stálých) německých obyvatel*, z předválečného českého osídlení zůstalo v Šumperku podle evidence jen 23 českých rodin. Po válce tu kromě stálých německých a českých obyvatel byli:
– sovětští vojáci (školy, závody, hotely) vč. skupin pověřených demontáží a odvozem majetku říše
– váleční zajatci z armád SSSR, VB, Francie a Polska (kasárna a okolí, až 25 tis.osob))
– jednotky čsl. armády (ústav hluchoněmých)
– němečtí občané z říše a běženci z východu (obytné budovy, útulny)
– nasazení (Totaleinsatz) k práci v průmyslu a zemědělství různých národností,
odhadem celkem přes 30.000 lidí.
Revoluční ONV měl k dispozici Národní gardu o síle asi 400 mužů; současně vznikla také Zajišťovací policie s celookresní působností. Kontrola nad činností obou sborů byla mizivá a tak byly už k 15. červnu zase zrušeny. Bilance války v Šumperku je, jak jinak, neradostná.
Při bojích o přístupy k městu a v jeho okolí zahynulo 40 příslušníků sovětské armády.
Seznam čítá 22 vojáků, kteří padli či zemřeli na následky zranění a nemocí od 8.5. do konce listopadu 1945. Jména 18 padlých nejsou známa.
Počet německých obětí okupace není znám. Při boji o Šumperk padlo také několik vojáků (8?) na německé straně. Od 8.5. do 30.11. bylo zastřeleno 7 německých občanů, 87 spáchalo sebevraždu (z toho 32 hned 8.5., mezi nimi 2 pětičlenné a 3 čtyřčlenné rodiny).Přesný počet obětí protižidovského běsnění není znám, protože v r. 1938 došlo k živelnému stěhování do vnitrozemí, k emigraci i k sebevraždám.Za protinacistickou činnost zaplatila životem řada šumperských občanů (někteří z uváděných bydleli v Šumperku jen krátce):
Jan Čičák, úředník ČSD, župní náčelník Sokola; člen protifašistického odboje, zemřel ve vězení ve Vratislavi 18.srpna 1944, č.o.
Jaroslav Evald, legionář, major 13.pěšího pluku; popraven v Berlíně 10.června 1943; č.o.
Franz Josef Hroch, zakladatel a hybná síla DWB a DAP (Německý hospodářský svaz a dělnická strana); první oběť nacistického teroru – zavražděn v Šumperku 24./25.září 1938
Theodor Klecker, zřízenec Masarykovy plícní léčebny, člen ilegálního NSČSV; zahynul ve věznici při náletu na Drážďany 13.února 1945
František Krátký, legionář, plukovník gen.štábu, velitel 13.pěšího pluku v Šumperku; popraven v Mauthausenu 7.května 1942, č.o.
Bohumír Korhoň, majitel jediné české textilky v Šumperku; už 1938 zatčen gestapem, na následky věznění zemřel 28.července 1942
Jan Langer, ředitel pošty; člen odboje, zemřel po návratu z tábora Neumünster 6.srpna 1944, č.o.
Ing. Dr. Emil Mazal, profesor prům.školy, chemik; popraven v Berlíně-Plötzensee 3.5 1943, č.o.
Miloň Micka, major v šumperské posádce, člen odboje; zemřel 15.10.1943 v Drážďanech, č.o.
Bohumír Minář, řídící učitel; zahynul při náletu na věznici v Bayreuthu 11.dubna 1945, č.o.
Dr. Otakar Reiss, ředitel Masarykovy léčebny dětské tuberkulózy; zemřel 2. 5. 1945 v Terezíně, č.o., zemřel v Terezíně 2.května 1945, č.o.
Roman Karl Scholz, kanovník a básník, zakladatel prvého protinacistického hnutí za svobodu Österreichische Freiheitsbewegung; popraven 10.května 1944 ve Vídni
Ing. Robert Srkal, technický rada, první vládní komisař města r. 1918; zatčen už 1939, zemřel v Oranienburgu 17.května 1940, č.o.
František Václavek, legionář, 13.p.p. v Šumperku, podplukovník; člen ON, zemřel 10.února 1944 ve vězení v Ziegenhainu, č.o.
František Vykydal, poštovní úředník, účastník odboje; zemřel při pochodu smrti 26.3.1945, č.o.
Absolventi šumperského gymnázia:
František Brokeš, člen ilegálního odbojového hnutí, padl 27.IV.1945
Alois Diviš NSČSV, zemřel 20.II.1945 v Terezíně
Josef Homola učitel, člen odboje, vězněn v Brně, na následky zemřel 16.V. 1945 v Jevíčku
Miroslav Kamlar příslušník 1. čs. samostatné brigády v SSSR, padl při náletu 13.X.1943 na Ukrajině, Jachnovščina,
František Körner úředník berního úřadu, partyzánská brigáda Jana Žižky, padl 7.V.1945 v boji s nacisty v Uhřičicích
František Kubelka major i.m.,velitel skupiny NSČSV, zemřel 19.III. 1945 ve vězeňské nemocnici ve Waldheimu
Karel Laštuvička vězněn za odboj v KT Neuengamme, utonul při zachraně spoluvězně z vězeňské lodi Cap Arcona při bombardování spojenci 5.V. 1945
Lubomír Manďák Totaleinsatz v říši, člen odboje, zemřel v KT Gross Rosen 25.V. 1943, č.o.
Josef Novák člen odboje, popraven v KT Mauthausen 10.IV. 1945,
Zdeněk Šimek zastřelen jako partyzán ustupujícími jednotkami SS 13.V. 1945
Jindřich Schostal zemřel v KT Osvětim 18.V.1944
František Winkler člen odboje. vězněn v Šumperku, zemřel 5.I.1945 v KT Terezín
František Kovář, Rudolf Otevřel, Miloslav Vítek, Antonín Vlček zastřeleni na bratrušovské střelnici 31.III.1945
*Po Postupimské konferenci bylo evidováno k vysídlení 10 064 Němců, z toho 2 293 mužů, 5 422 žen a s nimi 2 350 dětí do 15 let. Rozdíl v počtu mužů a žen je dán především počtem padlých a těch, co se do doby sčítání nevrátili: část vojáků zůstala v Německu (Rakousku), část v zajetí nebo i jinde; ze Šumperka uprchli před frontou nejen ozbrojenci, ale také exponenti nacistického režimu, NSDAP, SA, SS, policie. Vedle nich téměř všichni mobilní majetní občané, vyděšení propagandou o sovětské pomstychtivosti.
Špk, Blud.,1951 ….Šumperk po válce, snímek z bývalé silnice na Bludov, dnes asfaltovaná ul.Bludovská
Špk, sanatorium 1943 ….stavba z r.1899, od r.1922 Dětská plicní léčebna vedená MUDr Otakarem Reissem, za války
objekt pro vojáky, pak uprchlíky, po válce znovu léčebna (prim.MUDr Vladimír Vojtek), od r.1981 součást Nemocnice
s poliklinikou, po r.1990 privatizace, dnes zřícenina
Špk, RG 1941….vlevo býv.česká měšťanská škola, před ní ředitelská vilka, budova reálného gymnázia je z r.1931; po
r.1938 likvidace, v budově německá vyšší dívčí a obchodní škola; po válce znovu RG, pak jedenáctiletka, dnes znovu
gymnázium.
Literatura:
Jan Jersák: Šumpersko 1918 – 1945; Místní správní komise Šumperk 1946
Josef Kühn: Erlebnisbericht, Die große Flucht Nr. 10: Vorgänge in Mährisch Schönberg 1957
František Spurný: Osvobození Šumperka Sovětskou armádou v květnu 1945, Vlastivědné zajímavosti 11/1970
Josef Bartoš: Odboj proti nacistickým okupantům na severní Moravě, OVSA+VÚ Šumperk 1975
Josef Bartoš: Oběti nacistické okupace na severozápadní Moravě v letech 1938-1945. In: Severní Morava,
sv. 69. Šumperk: OVM v Šumperku, 1995
Zdeněk Filip: Šumperské portréty in Melzer Miloš et al.: Šumperk a jeho obyvatelé, OVM Šumperk 1996
Anna Podhrázská: Demografický vývoj města Šumperka in Melzer Miloš et al.: Šumperk a jeho obyvatelé,
OVM Šumperk 1996
Jan Benda: Češi a Němci v historii Šumperska; CBE v.o.s. Šumperk 1997
Jan Benda: Vojsko, ozbrojená střetnutí a války v historii Šumperka; rukopis, Šumperk 2002
Barbara Schmidt-Mattern Teil 13: Die Tschechen und die Vertreibung der Deutschen/ Georg Ruprecht
Deutschlandfunk 2004 www.Panzer-Archiv.de: Foren-Übersicht Militärgeschichte 2.Weltkrieg 18.11.2006
Hans Aufgebauer: Erlebnisbericht über meine Vertreibung; Unsere Deutsche Heimat, Ausgabe 83¦ Wehr 2007 www.fronta.cz: Osvobození Šumperka květen 1945, 15.4.2008
Gerhard Wanitschek, Archiv Hardheim, SRN 2010
Filip Vašíček: Vysídlení Němců ze Šumperka v letech 1945 – 1946. Bakalářská diplomová práce,
Filozofická fakulta, Masarykova univerzita Brno, 2011
Veronika Janovská Proměny obce Bludova v letech 1918-1948 Bakalářská práce, Filozofická fakulta
Univerzity Karlovy v Praze, 2011
Miroslav Zapletal: Na úsvitě svobody, Bratrušovská tragédie 31. března 1945, Město+VVM Šumperk 2015